Hnojení

Vše živé potřebuje nějaké živiny, jinak to neprosperuje. Týká se to jak zvířat, bakterií, hub, tak i zelených rostlin. Pravda, rostliny se z velké části obslouží samy, a to minerály rozpuštěnými ve vodě a slunečním svitem coby poskytovatelem energie. Jenže tohle není vše, a i když to pokryje potřeby rostliny do značné míry, tak rostlinka trochu přihnojená bude vždy větší a poroste rychleji. Co tedy dělat, aby rostlinky měly živin více nežli původně půda obsahuje? Hnojit! Už samo slovo hnojení naznačuje spojitost této činnosti s hnojem. Hnůj je totiž první hmotou jež se k této činnosti používala a dodnes používá. Různé ekofarmy zavrhují umělá hnojiva a používají k ozdravění polí zas jen hnůj a močůvku, tak jako kdysi. Pravdou je, že hnůj (ať již hovězí, prasečí případně koňský) je užitečný tím, že v něm obsažená sláma postupně shnije, a tak zlepší nejen obsah živin, ale i humusu v půdě. Na druhou stranu je manipulace s ním poměrně nechutná, smradlavá práce při které je těžko zachovávat hygienu, pole potom minimálně pár dní smrdí a navíc některé rostliny nesnáší hnojení čerstvým hnojem. Podobným způsobem je možné používat například rašelinu, říční čí rybniční bahno a podobně. Toto vše jsou hnojiva přírodní. Vedle nich existují i hnojiva umělá, která jsou vlastně přímo rostlinami potřebnými živinami. Ta se dělí na jednosložková (dusíkaté vápno, draselné či fosforečné soli) a vícesložková obsahující obvykle všechny živiny pohromadě, a většinou i jistý podíl vzácných prvků, též rostlinkami potřebných. Výhodami umělých hnojiv je to, že se s nimi snadněji manipuluje, snadněji se používají a můžeme mnohem lépe určit jak moc živin se má rostlinkám na jednotlivých záhonkách či polích dostat. Na druhou stranu, jde o umělý zásah do přírody, příliš velkým užíváním umělých hnojiv dostanete zeleninu sice krásnou, ale plnou dusitanů a podobně. Prostě asi nejlepší poučka je, všeho s mírou. Mimochodem, většina vícesložkových hnojiv obsahuje živiny v různém poměru, ne 1:1 ale rostliny je také nevyužívají všechny stejně. Proto neuškodí přečíst nějakou odbornou publikaci, abyste se nedivili, že po pár letech záhonek neplodí, i když vy hnojíte jak diví. Proto je potřena různé plodiny střídat, nelze neustále pěstovat příbuzné rostliny na stejném místě. Mimochodem, dalším vynikajícím způsobem jak pozemek pohnojit je takzvané zelené hnojení. To spočívá v osetí nějakým druhem rychlerostoucí rostliny, která se namísto sklizně zaorá. Výhodou je, že je lze použít i po normální sklizni, pokud tato není příliš pozdě, tudíž stejný záhon napřed osadíte něčím co se sklízí řekněme tak do konce srpna či začátku září, a po sklizni dotyčné plodiny prostě osejete ještě jednou, obvykle řepkou nebo hořčicí, kterou na podzim jen posekáte a zaryjete pod zem. Pomůžete tak vlastnímu pozemku zvýšit obsah humusu i živin naprosto přirozeným způsobem, ušetříte stovky či tisíce kč za umělá hnojiva, a máte jistotu, že vám tam po nich nezůstanou žádné nadbytečné látky.