Menu

Buďme tedy navýsost ideologičtí a zjednodušme psychologickou charakteristiku typů lidí, kteří se ideologicky odlišují. Zjednodušme tuto charakteristiku tak, jak nám to skutečnost dovoluje. Zjednodušme ji na takovou úroveň, s jakou se většina lidí pro tu či onu ideologii rozhoduje. Východiskem jsou tedy dva základní ideologické typy. Oba mají ve finále po jedné kladné a po jedné záporné charakteristice. Na jedné straně stojí lidé sebevědomí – sobečtí, jejichž oprávněné – neoprávněné cíle jsou uspokojovány zvýšeným důrazem na společenskou individualitu. Na straně druhé jsou lidé méněcenní - empatičtí, kteří mají sklon k upřednostňování obce před individualitou, ať už pro touhu splynout s mocí nebo pro své svědomí.

Ti první jsou většinou insidery současné společnosti, ti druzí většinou její outsideři. Neberme přitom v úvahu pragmatiky, kteří se přetvařují tak či onak proto, aby na tom mohli profitovat v osobním životě. Možnost měnit členství v těchto skupinách je v současnosti velice vysoká, zejména mezi kategoriemi sobecký – méněcenný je to možné pouhou změnou společenského postavení a výše příjmů. Pak jsou tu jistě ještě ideologicky hlouběji ukotvené skupiny voličů, kteří z různých důvodů více „věří“ v to či ono. Stále jich přitom ubývá a naopak se v českých podmínkách, jako důkaz proměny ideologií v marketingové nástroje, stále umocňuje skupina těch, kteří se necítí být spjati s žádnou z nabídek, ať už proto, že jim nevěří nebo proto, že nedokážou chápat nic, co se jich přímo netýká. Spousta se jich chová tak, že bez uzardění vybírají tu zprava, tu zleva, podle toho, jak se jim zrovna ta která „ideologie“ (v reakci na její mediální prezentaci) jeví. Jejich „ideologie“ je naprosto subjektivistická.