Jarní práce

Než se vrátíme k seriálu o ovocných stromcích, dovolte mi ještě jednu vložku. A tou jsou poznámky ohledně jara a jarních pracech na zahrádce. Zima nás konečně opustila, a byť opožděně začíná vše rašit a nakvétat. Tím pochopitelně vznikla potřeba veškeré květiny, keře a podobně co nejrychleji odkrýt a odzimovat. Takové opomenutí odkrýt třeba růže může být i jejím koncem, keřík se z toho nemusí vzpamatovat. Dále je potřeba rozhodit jarní dávku hnojiva, Aby měly nakvétající stromky a keře (a vše ostatní také) dostatek živin. Navíc je nejvyšší čas na případné zasazení nových stromků (pozor, čerstvě zasazené nehnojit). A také shrabat ze zahrádky poslední zbytky opadaného listí z podzima. Vždy nějaké spadne ještě po posledním podzimním shrabání. A také bude již brzy potřeba vytáhnout sekačku, je sice ještě trochu času, ale kdo neposeká tak za 14 dnů, bude mít za měsíc trávu vysokou půl metru.

Voda 2

Poté přišla doba kdy bylo do toků řek a říček uměle zasahováno. Pokud vynecháme fakt že skoro vždy ke škodě dotyčné řeky, protože regulaci toku vyprojektoval kdosi kdesi v kanceláři, a nejspíš se neobtěžoval na dotyčné místo zajet a podívat se jak to tam vypadá v reálu. Nicméně jedna věc užitečná byla, a sice bagrování koryt. Koryta řek i potoků se totiž zanášejí hlínou a pískem, strženými z břehů v místech kde je silný proud, a poté naopak v místech širších, kde rychlost toku klesá se usazujících. Dokonalým příkladem ja třeba Labe před Litoměřicemi, (přesně tam kde byly záplavy velmi ničivé) kde je řeka velice široká (500 metrů a více) ale s vyjímkou plavebního kanálu uprostřed je velmi mělká. Více než polovina šířky koryta je tak zanešená bahnem že nemá hloubku větší jak metr. A navíc ještě z této hmoty trčí celé uschlé stromy, na kterých se poté zachytávají vodou unášené větve a tvoří překážku zdvihající hladinu v době kdy by byl naopak zapotřebí co největší průtok. Tedy, mnohé problémy způsobil člověk sám: Vybagroval koryta, nechal lidi postavit domy na březích, nechal koryta zanést a teď se diví.

Jarní voda

Nu, tedy musím přiznat že zrovna letos to vypadá, že se nám o jarní zálivku postarala příroda sama, v některých zahradách je i metr vody. COž je zase ale naprosto přehnané, taková množství jsou jen ke škodě. Na druhou stranu, ti jimž se vyhnula přímo záplava by letos mohli mít velice slušnou úrodu, a velmi zjednodušené zalévání zahrady. Každopádně však se jaksi nabízí otázka, kde se vlastně podobná velká voda bere, jak je možné že jsou nyní povodně několikrát za sebou v relativně krátkých intervalech. K tomu je potřeba zvážit několik faktů: a) Povodně byly vždy, každé jaro přicházela větší voda, každých pár let opravdu velká voda. b) Lidé s tím počítali, domy se stavěly kus od vody, tak aby je nezaplavovaly alespoň jarní záplavy každoroční. c) Mnohem větší části krajiny byly zalesněné, lesy jsou přirozenými zásobárnami vody, schopné pojmout tisíce litrů vody. d) Řeky tekly zcela jinými koryty, zatímco dnešní jsou regulovaná a na mnoha místech betonová, původní byla prostě údolí, a tudíž na každý metr výšky vzrůstal mnohonásobně průtok. (pokračovnání příště)