Švestky

Švestky jsou dalším ovocem, jež se na našem úzamí pětuje prakticky odjakživa. Kdo by neznal tmavomodré švestky, jak chutnají poté co přejdou prvním mrazem. Nicméně poslední dobou to právě švestky nemají jenoduché, trápí je pohroma zvané šárka, virové onemocnění jež způsobuje opadávání nezralých plodů, jež se pak nehodí ke konzumaci, ani k zpracování na nejoblíbenější moravský produkt, slivovicu. Švestky sice mohou dorůstat velikosti plnokmenu, ale naprostá většina jich dorůstá vzrůstu menšího, a to i pravokořenné, bez jakýchkoliv manipulací. Mimochodem, vzpomínám si, že před několika lety se objevila zprávička, že kdesi na vrchovině bylo objeveno několik zdravých, proti šárce odolných stromů, a že se z nich pokusí vypěstovat odolné sazenice, ale jak to dopadlo netuším, buď pěstují, nebo projekt zašel na nedostatek peněz, každopádně informace nejsou k sehnání.

Hrušky, hrušně

Hruška je plod, hrušeň je strom na němž hruška roste, je to ale pouze nepodstatný rozdíl, pokud budete o stromu hovořit jako o hrušce, stejně každý pochopí o co vám jde. Hrušeň je jedním z nejdéle rostoucích ovocných stromů, má velmi tvrdé dřevo, velice často se pěstuje ve variantě plnokmen. (tedy, spíše pěstovala, za posledních 15-20 let jsem prakticky nepotkal nově vysazované hrušně, takže až ty staré odejdou, pravděpodobně budeme jako stát muset hrušky dovážet. Ošklivá představa.) Jak hruška vypadá a jak chutná nemá smysl popisovat, každý zná. Jen pro upřesnění si řekněme, že existuje mnoho různých odrůd hrušek, jež se liší svou velikostí, dobou dozrávání i chutí. Na druhou stranu nelze nezmínit, že na moravě a slovácku se těší veliké oblibě hruškovice, tedy kořalka pálená z hrušek.

Jabloně

Jabloň, jeden z nejběžnějších ovocných stromů u nás. Jablka jsou známá snad každému, tkaže není nutné popisovat o co jde, ale můžeme se soustředit na to, co vlastně jabloň potřebuje. A že toho vcelku není mnoho, jsou odrůdy jež rostou i na horách, v poměrně tvrdých podmínkách. Jaké druhy existují? Mnoho, liší se tvarem, chutí i dobou dozrávání plodů. Například známá letní jablka dozrávají již uprostřed léta, naopak jiné odrůdy jsou až zimní, a ovoce plné zralosti dosahuje několik měsíců po sklizni. A co se týká velikosti stromu, jabloně se pěstují ve všech možných variantách (i když v současnosti jsou velké jabloně, plnokmeny docela vzácností, mnohem více se pěstují jabloně miniaturní, kde sice na koruně o výšce do 2,5 metru vyroste relativně méně ovoce, ale zato jej lze mnohem snadněji všechno sklidit.).

O ovoci, úvod

Jako další přijdou na řadu ovocné stromy a stromky. Je na to koneckonců docela vhodný čas, protože to co jste nestihli zasadit na podzim se dá napravit na jaře. A abychom začali již dnes, neuškodí rovnou vysvětlit některé pojmy označující velikost budoucího stromu, a sice:
Celokmen- Strom dosahující maximální velikosti, dnes se prakticky nepěstuje, jedině například ořešáky bývají.
Polokmen- Dosáhne maximální velikosti (oficiálně) asi 7 metrů, v této formě se vyskytují běžně jabloně, hrušně, třešně.
Čtvrtkmen- Maximální výška asi 3,5 metru, pěstují se tak jabloně, meruňky, švestky, třešně..
Zákrsek- asi 2-2,5 metru, nejsnadněji se sklízící, ale přes svou malou velikost dokáže nést značnou úrodu. Pěstují se tak jabloně, meruňky.
Jak se vlastně dosáhne zmenšení velikosti stromu? Roubováním, mezi kořeny (které většinou stejně pocházejí z nějaké jiné dřeviny) a korunu se vloží kousek dřeva z nějakého pomalurostoucího stromu, jež zajistí, že se v tom místě nebude kmen protahovat do výšky. Na druhou stranu některé výzkumy naznačují že stromy pravokořenné (vypěstovaný celý stromek z pecky, žádné úpravy) jsou mnohem odolnější.

Struktura půdy

A poslední co jsme o hlíěn neprobrali je její písčitost či jílovitost, neboli složení po stránce mechanické. Tím je míněno jaké podíly mají částice jednotlivých velikostí. Prakticky každá půda obsahuje všechno, jde o to čeho je více. (Výjimku tvoří písčítá poušť, kde je jen písek, a například ložiska kaolínu, kde je jen nejjemnější jíl.) Půda vznikala erozí, a tudíž je logické, že obsahuje pěkně od největších částí (kameny) přes střední (písek) po jemné (jíly). Podle toho je buď řazena jako:
písčitá
pisčito hlinitá
hlinito písčitá
hlinitá
Jílovitá
Jíl
Pochopitelně, nejrozumnější je tak něco mezi. Půdy více písčité pojmou mnohem větší množství vody, zato ji však mnoho odpařuje, takže ji dlouho neudrží. Hlinité (a jílovité) půdy zadržují vodu mnohem lépe, ale zase ji pojmou méně. Jak říkám, ideální je směs někde uprostřed.