Kompost

Kompostování je vynikajícím způsobem jak se zbavit zahradního odpadu, a současně získat poměrně veliká množství kvalitní, humózní (au, psal jsem homózní, síla co?) půdy, použitelné jak k vylepšení kvality záhonků, tak i výborné jako ochranný materiál na zimu. Kompostování spočívá v biologickém rozkladu organického odpadu, za zvýšené teploty a vlhkosti. Zjednodušeně řečeno, máte dva způsoby: Modernější z nich je kompostér. To je nádoba, obvykle tvarově připomínající pyramidu, s víkem a její jednotlivé stupně jsou odebírací. tedy, složíte, postupně plníte odpady, (Právě minule zmiňovaný plevel je dobrým základem. Ve vlhkém teple se rozloží, a vy tak získáte zpět živiny jež odebral z půdy. Dále napříkald posekaná tráva, opadané větvičky, kůra, listy, nahnilé ovoce a zelenina, kuchyňské odpady atd.) přilijete trochu vody, aby to uvnitř pěkně hnilo a kvasilo, a tak postupně pokračujete až do podzima. Na podzim se kompostér rozebere, uklidí (Plasty nerady zimu, a proč by stál zbytečně na zahradě? Řekněme si poctivě, že není vhodné podporovat nápady ve stylu: Oni to nechají válet, tak já si ho vezmu, přidám pár klacků, a mám dva dny čím topit.) a kompostem jednak zakryje citlivé keře, kořeny stromků a květiny, a zbytek rozhodí po záhonku. (Ideálně poté zarýt pod zem, tak se výživný kompost smíchá s původní zeminou, a pooskytne jí živiny.) Druhý způsob budování kompostu je přírodní: Někde na odlehlejším konci pozemku se vykope jáma tak půl metru hluboká, a začne se podobně jako zmiňovaný kompostér plnit odpady. Aby povrch příliš nevysychal, je vhodné si nechat po ruce vykopaný materiál, a občas (či po větší dávce odpadu najednou, například hromadné prostříhání keříků, opad nahnilého ovoce a podobně) něco hlíny rozhodit po povrchu kompostu. A také občas zalít, nechcete přeci aby odpady uschly, ale shnily. Většina listí spadaného na podzim však již nestačí shnít v tomto roce, zato poslouží jako základ příštího kompostu. A mimochodem, jelikož by shnilé organické zbytky byly kyselé, je vhodné jednotlivé vrstvy kompostu proházet buď meltým vápencem, nebo menším množstvím vápna. (Prý se dá používat drená stará omítka, ale nevím, nezkoušel jsem.) Jako ilustrační obrázek vypůjčena fotka plastového kompostéru od firmy AL-KO, tak se snad nebudou zlobit, že jim vlastně dělám reklamu.

Plevel

Co s plevelem rostoucím na vaší zahrádce? Nechcete přeci aby vám mezi malou mrkví rostlo veliké cokoliv, co jí bude dusit že? Vytrhávat a likvidovat. Některé druhy plevele se dají zlikvidovat chemickými prostředky, ale jejich použití je často nevhodné (minimálně proto, že jak již ukázali američané s GMO plodinami, postřiky jež zlikvidují plevel mohou snadno stát více než celá úroda, nemluvě již o tom, že rozlévat po pozemku různé jedy nikdy není dobrý nápad.) proto velmi často zbývá pouze mechanická likvidace. Před zasetím se dá záhon (pole) projet kultivátorem, který svými rotujícími noži vytrhá naprostou většinu kořenů vytrvalých plevelů. A to co vyroste v průběhu roku je potřeba vytrhávat. Obzvláště trvanlivé jsou pampelišky, ty pokud nezlikvidujete i s celým kořenem, tak se vám na přesrok zas zazelenají. A navíc neprotrháváme jen plevel, velmi často se setba uskutečňuje mnohem hustěji, než jak mohou zůstat vzrůstající rostliny. Potom se probírá (jednotí) a vytrhávají se slabší a méně perspektivní rostliny aby tak zůstalo místo pro ty silnější. Kam ale s vytrhanými plevely? Zajisté nechcete aby vám zakořenily o kousek vedle. Pomocí je kompost, ale o tom až příště.

Zalévání

Dostatek vody je pro rostliny klíčový, tudíž je potřeba na něj dávat pozor. A to obzvláště v posledních letech, kdy bývají léta suchá a velmi horká. Jak poznáte že je potřeba zalévat? Počkat až bude zelenina osychat a stromky ztrácet úrodu není optimální. Daleko rozumnější je prostě odhrábnout něco hlíny, a zjistit její vlhkost řekněme v hloubce 10 cm. Pokud je vlhká a tvoří tak hrudky, zalévat netřeba, naopak v případě že je hlína i pod povrchem vyschlá a drobí se, tak je zalít nutno. Jak a čím zalévat? Zeleninu na záhonku obvykle zaléváme mezi řádky, tak se dostane ke všem rostlinkám. Stromky či keře stačí zalévat někam do obryté plochy okolo, ony se již obslouží. Je velmi výhodné mít tuto plochu pokrytou mulčovací kůrou, nebo třeba jen posekanou travou, zabrání to zpětnému odpařování vody. V létě, kdy jsou přes den vedra je potřeba zalévat buď ráno (tak okolo šesté) nebo večer při západu slunce, jinak se voda zbytečně odpaří, a efekt nebude mít žádný. A zalévejte buď vodou odraženou a odstátou, nebo alespoň použijte rozstřikovač, aby na rostliny nešel proud ledové vody, to by je zabilo. A jako poslední rada: Všeho moc škodí, to co pěstujete nejsou vodní rostliny, a pokud nalejete na metr čtvereční celý sud vody, tak to rostliny nejspíše jen vyplaví, a většina této vody se neužitečně vsákne do podloží.

Hnojení

Vše živé potřebuje nějaké živiny, jinak to neprosperuje. Týká se to jak zvířat, bakterií, hub, tak i zelených rostlin. Pravda, rostliny se z velké části obslouží samy, a to minerály rozpuštěnými ve vodě a slunečním svitem coby poskytovatelem energie. Jenže tohle není vše, a i když to pokryje potřeby rostliny do značné míry, tak rostlinka trochu přihnojená bude vždy větší a poroste rychleji. Co tedy dělat, aby rostlinky měly živin více nežli původně půda obsahuje? Hnojit! Už samo slovo hnojení naznačuje spojitost této činnosti s hnojem. Hnůj je totiž první hmotou jež se k této činnosti používala a dodnes používá. Různé ekofarmy zavrhují umělá hnojiva a používají k ozdravění polí zas jen hnůj a močůvku, tak jako kdysi. Pravdou je, že hnůj (ať již hovězí, prasečí případně koňský) je užitečný tím, že v něm obsažená sláma postupně shnije, a tak zlepší nejen obsah živin, ale i humusu v půdě. Na druhou stranu je manipulace s ním poměrně nechutná, smradlavá práce při které je těžko zachovávat hygienu, pole potom minimálně pár dní smrdí a navíc některé rostliny nesnáší hnojení čerstvým hnojem. Podobným způsobem je možné používat například rašelinu, říční čí rybniční bahno a podobně. Toto vše jsou hnojiva přírodní. Vedle nich existují i hnojiva umělá, která jsou vlastně přímo rostlinami potřebnými živinami. Ta se dělí na jednosložková (dusíkaté vápno, draselné či fosforečné soli) a vícesložková obsahující obvykle všechny živiny pohromadě, a většinou i jistý podíl vzácných prvků, též rostlinkami potřebných. Výhodami umělých hnojiv je to, že se s nimi snadněji manipuluje, snadněji se používají a můžeme mnohem lépe určit jak moc živin se má rostlinkám na jednotlivých záhonkách či polích dostat. Na druhou stranu, jde o umělý zásah do přírody, příliš velkým užíváním umělých hnojiv dostanete zeleninu sice krásnou, ale plnou dusitanů a podobně. Prostě asi nejlepší poučka je, všeho s mírou. Mimochodem, většina vícesložkových hnojiv obsahuje živiny v různém poměru, ne 1:1 ale rostliny je také nevyužívají všechny stejně. Proto neuškodí přečíst nějakou odbornou publikaci, abyste se nedivili, že po pár letech záhonek neplodí, i když vy hnojíte jak diví. Proto je potřena různé plodiny střídat, nelze neustále pěstovat příbuzné rostliny na stejném místě. Mimochodem, dalším vynikajícím způsobem jak pozemek pohnojit je takzvané zelené hnojení. To spočívá v osetí nějakým druhem rychlerostoucí rostliny, která se namísto sklizně zaorá. Výhodou je, že je lze použít i po normální sklizni, pokud tato není příliš pozdě, tudíž stejný záhon napřed osadíte něčím co se sklízí řekněme tak do konce srpna či začátku září, a po sklizni dotyčné plodiny prostě osejete ještě jednou, obvykle řepkou nebo hořčicí, kterou na podzim jen posekáte a zaryjete pod zem. Pomůžete tak vlastnímu pozemku zvýšit obsah humusu i živin naprosto přirozeným způsobem, ušetříte stovky či tisíce kč za umělá hnojiva, a máte jistotu, že vám tam po nich nezůstanou žádné nadbytečné látky.

Setí a sázení

Předem upozorňuji, že tento článeček se týká pouze setby užitkových rostlin, ne okrasných. Ono je totiž opravdu dost veliký rozdíl mezi sázením cibule a tulipánů.. okrasné rostlinky se totiž obvykle sejí či sázejí velmi blízko u sebe, aby při květu vytvářely celý kvetoucí trs, zatímco u rostlinek užitkových jde o to, aby co nejvíce narostly. Tudíž: Každá rostlina, potažmo přímo každá odrůda má doporučené určité osvětlení, některá ráda stín, polostín, jiná plné světlo. Kupodivu, u rostlinek užitkových jde obvykle o světla dostatek, záhonek by měl být pokudmožno umístěn tak, aby byl na plném slunci, nebo alespoň třeba půl dne na slunci, a půl v polostínu.¨Toto výrazně ovlivňuje jak výnosy, tak i dobu růsto a zrání dané rostliny. To co roste v polostínu bude obvykle menší, a dozraje třeba o tři týdny později, než rostlinak o deset metrů dále na plném slunečním světle. (Tedy, neplatí to vždy.. Na vlastní zahradě pozoruji poměrně zajímavý efekt, kdy keříky rybízu teoreticky velmi stíněné ořešákem naopak mají vždy dvojnásobnou úrodu než ty okolní. Opravdu nevím čím to, že by šlo o chráněnou polohu, nebo třeba se v tom stínu více drží voda?) Dále, rozestupy mezi rostlinami.. Vždy je potřeba dodržet celkový způsob výsadby, tím mám na mysli setí do řádků, do sponu, případně do hnízd po několika semenech. Nicméně osobní zkušenosti hovoří o tom, že doporučené vzdálenosti mezi jednotlivými řadami je obvykle možné mít o 5 až 10 cm menší. Třeba u takové mrkve je mnohem důležitější, aby byly rostlinky v řádce trochu probrány na místech kde jich vyroste příliš najednou, nežli na tom, jestli je druhá řádka daleko 30 nebo 15 cm.

Keřík či stromek?

To ej otázka, která se týká prakticky každého zahrádkáře. A sice, jestli u dotyčné dřeviny volit stromkovou nebo keříkovou formu. Obě mají své výhody i nevýhody. O stromkovou je mnohem snazší práce, prostříhávání, sklizeň. Na druhou stranu, stromek se musí přivazovat k tyčce, protože se při vyšší úrodě ohne, nebo zlomí. A také má stromek obvykle o něco menší úrodu. Na druhou stranu, stromky například chytají méně plíseň, a mají menší problémy se zarůstáním travou a podobně. Keříka zase stíní zemi pod sebou, lépe tak zadržují vodu, a obvykle mívají o trochu větší ůrodu, ale pro veškerou péči o ně je nutné se pořádně ohnout.

Péče o trávník

Trávník je potřeba v první řadě pravidelně sekat. A pokud je příliš teplo, tak i trochu zalévat, pokud nechcete aby vypadal uschlý. Další možnosti péče je hnojení, případně anglické trávníky se válcují, a tak podobně, ale to asi opravdu není pro každého. Normální trávník je jen potřeba tak jednou za 14 dní posekat. Co s posečenou trávou? lze jí použít do kompostu, vynikající je i na mulčování okolo stromků. (Tam totiž jednak zadržuje vodu a brání růstu plevelu, ale tím jak odspodu odehnívá tak i přihnojuje.) Každopádne ale existuje více druhů trávníků, proto dbejte na vaše potřeby již při výběru osiva. Jednotlivé druhy vyžadují různou péči, ale taky například jinak rostou, a jinak vypadají.

Tráva a cestičky

Trávník patří ke každé zahradě. Naleznete jej pochopitelně více v zahradách okrasných, zatímco na užitkové zahradě zabírají pochopitelně víc plochy užitkové, tj stromy a záhonky. Nicméně trávníku je i na té nejužitkovější zahradě alespoň kousek. A co s ním? respektive, dá se očekávat, že když se k zahradě dostanete, tak "trávník" tvoří směska všemožných rostlin, jen té trávy tam bývá pomálu. Jde spíš o to, jestli máte štěstí, a dotyčnou plochu zarostly sedmikrásky a jetel, nebo pampelišky, lopuchy, bodláky a podobné milé rostlinky. V druhém případě je totiž opravdu nutné s tím něco dělat. A ostatně většina lidí asi bude likvidovat i ty sedmikrásky. Nu, jsou různé pesticidy, vyvinuté tak, aby vyhladily právě vše kromě trávy, ty stačí jen patřičně aplikovat, a potom po prořídlém porostu rozhodit další travní semeno, a za pár týdnů máte trávník jedna radost, jen roste. Roste moc a moc. Ale tom až příště.